Historie

V místech, kde se řeka Svratka zakusuje do skalnatých vrcholů Českomoravské vysočiny, byla ve 13. století započata stavba mohutného hradu, dnes známeho pod jménem Pernštejn. Hrad si dodnes zachoval svojí pozdně gotickou až renesanční tvář, přesně takovou, jakou měl v 16. století, kdy byl dostavěn.

V dobách, kdy Pernštejn vznikal, byli Pernštejnové jedním z nejbohatších rodů v českých zemích. Osudným se jim staly až nenávratné půjčky císařům. Právě to je pak donutilo rozprodat obrovské panství, které bylo svého času dokonce rozlehlejší, než panství Rožmberské.

Ironií osudu je, že jakkoliv byl hrad zachován po stránce architektonické, jeho interiéry citelně poznaly zub času a vandaly. Koneckonců o samotném založení hradu nemáme žádnou listinu, jen pověst ze 16. stol.:

„Za válečných časů byl moravským pánům dán do znaku erb na počest činu muže jménem Věňava. Povoláním byl tento chlapík paličem uhlí, takže často pobýval mimo svou chalupu. Do jeho obydlí se naučil chodit zubr, kterému zachutnal chléb. Věňava se o zubrovi dozvěděl a rozhodnul se jej zabít. Počkal tedy jednoho dne doma, až se zvíře ukáže. Netrvalo dlouho a zubr se objevil ve vchodu. Věňava se rozhodnul využít příležitosti a lapil obrovské zvíře. Zubr jej vycítil a chtěl utéct, ale statečný muž byl rychlejší a protnul jeho chřípí kruhem. Za ten jej pak táhnul až do Brna, ve kterém zrovna přebýval král. Ten se podivil nad Věňavovou sílou a otázal se, co si takový silák přeje jako dar za svou odvahu. Věňava odvětil, že si přeje svobodu a svůj kousek země. Král mu zem i svobodu daroval a vděčný silák se ještě jednou rozhodnul prokázat své schopnosti. Setnul tedy před králem zubrovi hlavu. Král byl ohromen a ihned Věňavovi umístil do erbu zubří hlavu s houžvím v nozdrách. A na místě oné chalupy vyrostl za čas nám známý hrad.“

Historický původ rodu Pernštejnů i jejich hradu je neznámý. Jisté je, že hrad začal vznikat na skalnatém ostrohu někdy ve 13. století. Prvním známým majitelem byl Štěpán z Medlova, jehož vnuk přijal za své jméno Štěpán z Pernštejna. Hrad Pernštejn se na dlouhá léta stal stěžejním sídlem tohoto rodu. Ostatně se není čemu divit, hrad má ideální polohu na skále, která zaručuje nedobytnost.

Největší slávy hrad dosáhnul na přelomu 15. a 16. století. Rod Pernštejnů se rozrostl, a tak bylo třeba malý hrádek přebudovat na velké sídlo. Byl rozšířen hradní palác a zřízeno nové nádvoří. Vznikla také první přístavba vně ohradní zdi. Hrad začal ztrácet obranný charakter a proměňoval se v obytné místo, z opevnění zůstalo jen to nejnutnější. Hradby, brány a střílny. V 16. století navštívila hrad renesance. Byly zútulňovány obytné místnosti, postaven byl také nový trakt a zařízena knihovna, která dodnes čítá okolo 13 000 svazků a listin.

Nové stavební styly se exteriérů Pernštejna dotknuly jen málo, s dobou šel jen interiér. A tak gotický hrad dnes skrývá zámecké místnosti, které by pod kamennou slupkou stěží někdo čekal.